…a možná přijde i princezna
 
je prvotinou sice ještě velmi neumělou, ale už tehdy se v ní nakupily všechny znaky, které jsou dnes pro tvorbu „NA HOLOU“ považovány za typické. Pohádkový příběh zaujal na první pohled loutkami, kombinací loutkohry a živých herců, aktivním zapojením kapely sedící „naboku“ a těžko pochopitelným vyzněním příběhu – „…jak to ten Říha vlastně myslel…“ – pro mnohé dnes již památná věta.

Obsah:
Hrbáč O´Hava jednoho dne zaslechne úpěnlivé volání. Kouká, kouká, odkud to kdo houká – a on to skřítek Švícko uvízlý pod větví… O´Hava ho vysvobodí a skřítek mu musí za odměnu něco nabídnout. Myslí si, že člověk bude chtít jeho hrnec zlaťáků nebo se kouzlem zbavit svého hrbu. Hrbáč O´Hava je ale dobrý člověk a za odměnu žádá pomoc svému království, které sužuje strašlivé sucho.
Společně se proto vydají do podzemí k moudrému králi skřítků. Cestou potkají jezerní vílu, kterou sužují ohniví psi, takže nemůže posílat vodu na zem. O´Hava se skřítky jí pomohou, pekelné psy zaženou, čímž zlomí prokletí, a víla jim za odměnu ukáže nejkratší cestu ke králi skřítků. Král skřítků je rád, že potkal dobrého člověka, a za odměnu za jeho hrdinství zbaví O´Havu jeho hrbu, a to tak, že jej promění ve zlato, a navíc mu slíbí za ženu princeznu lidského království.
Když se ale pak dostanou zpátky na zem, král lidí O´Havovi nevěří, že to byl právě on, kdo zbavil jeho království prokletí, a nechce mu princeznu za ženu dát. Přesvědčí ho až hrb plný zlata od krále skřítků. Tak všechno dobře končí, O´Hava si vezme princeznu za ženu a všechno vrcholí velkou hostinou, při které se i věčně hladový Švícko konečně pořádně napucne.

Pražský tajtrlík 2006
S „Princeznou“ jsme absolvovali první loutkářskou přehlídku, a to Pražského tajtrlíka 2006. Hodnocení poroty, lidově řečené „pojeb“, bylo tehdy velmi nemilosrdné.
Z klasických perel:
„… Ty loutky jsou špatně pohyblivé. A vy vlastně přes tu loutku ani nehrajete. Ona jako hýbe ručičkou, ale herec hraje sám za sebe.“
„… Musíte si před představením sundat hodinky. A řetízky – ono se to blýská, vypadá to blbě a odvádí to pozornost.“
„… My jsme měli radost, že někdo konečně přišel s živou kapelou a těšili jsme se na písničky, ale tohle opravdu nebylo moc dobré…“
„… Pohádka má jasnou struktury a zpravidla končí dobře. On ale udělal všechno tak, jak měl, a nakonec dostal místo princezny takovou zrůdu… to jako za trest??“

Inu, chybami se loutkář učí.

Dobové složení souboru a obsazení:

Scénář: Říha a Hany
Režie, výprava, loutky: Ludvík „Říha“ Řeřicha
Hrbáč O´Hava: Pavel „Béďa“ Řeřicha
Skřítek Švícko: Lenka „Bonbon“ Fritzová
Skřítek 2: Blažena „Bláža“ Křemenová
Král skřítků: Hanuš „Hany“ Tylich
Král lidí: Martin „Márty“ Choc (rumový král)
Princezna: Petra Fajtová
Jezerní víla: Kateřina Velvarská
Hudba, kytara, zpěv: Kateřina „Kachna“ Bímová (Kratochvílová)
Flétna: Martin „Error“ Chyba
Inspice: Vlaďka „Bímová“ Bímová, Hanka „Čůza“ Bímová

FOTOGALERIE