My Image
Spolčení hlupců. Pražský Tajtrlík. 19.–21. 3. 2010

Zvláštním fenoménem současného amatérského loutkového divadla je bezesporu hořovický soubor Na holou. Jeho inscenace jsou rozeznatelné téměř na první pohled, ale přitom každým rokem překvapí jinou dramaturgií i inscenačními prostředky. Tentokrát si vybral knihu J.K. Tooleho Spolčení hlupců, kterou zahrál pod názvem Do práce? Aneb život se s námi nemazlí. Ti co milují Tooleho knihu jásali. Multi muž Ludvík „Říha“ Řeřicha spolu se svým souborem a zdatnými muzikanty vytáhli z knihy to podstatné a převedli to na jeviště. K brilantnosti vyprávěného příběhu ovšem chyběla výraznější a důraznější hra s manekýny. Ta byla navíc dost „utopená“ ve tmě, takže inscenace kladla na diváka neúměrné nároky na soustředění. Jednotlivé scény zatím působily poněkud samostatně, rozdrobily děj a znepřehlednily hlavní téma pro ty, kteří předlohu neznali. Přesto všechno je tato inscenace velmi ambiciózní, nápaditá a inspirativní. Poctivá snaha vyprávět příběh „asociální“ osobnosti v podivně asociálně pokřivené společnosti je sympatická a oslovující. Ocenění si také zasloužil vynikající hudební a zvukový part. Poetika souboru Na holou jistě není pro všechny, ale se stejnou jistotou lze říct, že svého diváka již má a přivádění nových témat souborem na jeviště je natolik objevné, že si rozhodně zaslouží účast na 59. loutkářské Chrudimi.

Štěpán Filcík

KOLO ŠTĚSTĚNY A MENŠÍ KROUŽKY

Ti, co miluji Tooleho knihu Spolčeni hlupců, jasali. Multi muž Ludvik ,,Řiha“ Řeřicha spolu se svým souborem a zdatnými muzikanty vytahli z knihy to podstatne a převedli to na jeviště. K brilantnosti vypravěneho přiběhu ovšem chyběla výraznějši a důraznějši hra s manekýny. Ta byla navic dost „utopena“ ve tmě, takže inscenace kladla na divaka neuměrne naroky na soustředěni. Jednotlive sceny zatim působily poněkud samostatně, rozdrobily děj a znepřehlednily hlavni tema pro ty, kteři danou knihu neznaji. Přesto všechno je tato inscenace velmi ambiciozni, napadita a inspirativni. Velmi poctiva snaha vypravět přiběh „asocialni“ osobnosti v podivně „asocialně“ pokřivene společnosti je sympatickaa oslovujici. Oceněni si take zasloužil vynikajici hudebni a zvukový part. Poetika souboru Na holou jistě neni pro všechny divaky, ale se stejnou jistotou lze řict, že sveho divaka již ma a jeho převaděni nových temat na jeviště je natolik objevne, že si rozhodně zaslouži učast na 59. Loutkařske Chrudimi.

Štěpán Filcík